Občas je třeba zrušit let. Příčin tu může být celá řada, ale výsledek je pokaždé stejný. Je třeba se postarat, aby ti, kdo mají letenky na zrušený let, na tuto změnu pokud možno co nejméně doplatili.
V zemích Evropské unie, ve Švýcarsku, v Norsku a na Islandu řeší tuto problematiku evropská regulace EC 261/2004, jež konkrétně stanovuje vše, co musí být dodrženo. Na základě této má cestující zrušeného letu nárok na to, aby:
- se o této skutečnosti dozvěděl více než dva týdny před původně plánovaným odletem,
- se o tom dozvěděl alespoň jeden až dva týdny předem s tím, že mu v takovém případě musí být nabídnut náhradní spoj, který odlétá nanejvýš o dvě hodiny dřív než původní spoj a v cíli je nanejvýš o čtyři hodiny později, než tam měl člověk dorazit zrušeným letem,
- se o tom dozvěděl i méně než týden před plánovaným odletem, pokud je mu nabídnut alternativní let odlétající nanejvýš hodinu před původním odletem a jsoucí v cíli maximálně dvě hodiny po původně plánovaném příletu.
Nestane-li se tak, má každý z pasažérů zrušeného letu nárok na finanční kompenzaci úměrnou vzdálenosti mezi výchozí a cílovou destinací a době, o niž se člověk dostane do cíle později, než původně měl.
Tato kompenzace za zrušený let sice může být krácena na polovinu, pokud se cestující rozhodne využít náhradního spoje navrženého aeroliniemi, nicméně ani to nejednou není provinilému dopravci po chuti. Protože to jde z jeho vlastní kapsy. A proto je skutečností, že se někdy pasažéři zrušeného spoje jen tak snadno kompenzace nedočkají. Aerolinie se prostě vykrucují nebo zarytě mlčí, doufaje, že to alespoň někteří z poškozených vzdají.
Což by se ale dít nemělo. Protože není-li laik schopen peníze z letecké společnosti vymámit, má stále ještě možnost obrátit se na právníky, kteří se na tuto problematiku specializují a kteří ho mohou bez problémů zastoupit a pohnat takového dopravce třeba až před soud. Kde vesměs uspějí a pak teprve si nechají vyplatit ze získaného odškodnění provizi. Takže na tom nelze prodělat. A to je dobře.