Jistě znáte ten pořad, kde paní sedící nad balíčkem karet, ověšená zlatými řetězy, s drahými kameny na rukou, obklopena kříži a svatými obrázky, vehementně nabádá diváky, aby jí zavolali do studia, že ona zná odpovědi na jejich dotazy a dokáže vyřešit každý jejich problém.
Po obdržení telefonátu začne vyhazovat kartami a podle formulářových dat udaných volajícím nemešká vydávat zaručená svědectví tajemných sil. Úžasem zkoprnělý tazatel nestačí pokládat další a další dotazy a v mžiku se mu dostává přesných předpovědí, na které se může zaručeně spolehnout. Schopnosti ponocných kartářek jsou až zarážející, no ne?
Jen se nesmíte začít snažit něco namítnout nebo s něčím nesouhlasit, v takovém případě už najednou budete zabírat prostor dalším volajícím a spojení je přerušeno stejně záhadně, jak záhadné jsou zdroje věšteckého média.
Jeden velký klam?
Samozřejmě, velké zlo je, že z důvěřivých lidí se takovýmto způsobem mámí peníze, ale z toho se (doufejme) důvěřivec pro příště poučí. Co je snad ještě horší, je to, jaké světlo to vrhá na samotné tarotové umění. Leckterý majitel selského rozumu se po zhlédnutí tohoto představení zcela zatvrdí a šmahem postaví všechny kartáře do pozice šarlatánů. A to je věru čin více než nespravedlivý.
A proč? Pokud čekáte, že do tajemství karet někdy uvidíte jako do křišťálové studánky, že můžete být vybaveni přesnými a jasnými pravidly pro výklad, tak to se, bohužel, stát nemůže. Tarot má ale přesto své symboly a mantinely, za jejichž hranice není radno jít. K umění výkladu karet je potřeba jejich významy výborně ovládat, jenže to nestačí, člověk musí umět symboly kombinovat, vyvozovat z nich závěry a ty potom přetvářet do pravděpodobných a možných životních peripetií.
Televizní karetní estrády jsou snad schopny prospět tím, že člověku ve smutné situaci dají jakous takous naději do budoucna, nerozhodnou, bázlivou osobu mohou snad rady přimět k tomu, aby se svým životem začala něco dělat, ale se složitým a časově náročným uměním tarotu mají pramálo společného.