Dnes je považována za vrchol nevkusu.Zvláště, pokud jí právě nenesete z obchodu, kde ještě plní svou funkci. Mluvím o igelitové tašce. Věřili byste, že dříve byla igelitová taška používána jako módní doplněk?

Pamětníci si jistě vzpomenou na ty šťastnější z nás, kteří měli
a)     někoho známého, nebo příbuzného, v zahraničí
b)    v rodině řidiče kamionu
c)     za souseda veksláka
d)    hodnou kamarádku, která se podělila.
Nejžádanější byly tašky
–         ze Švýcarska
–         západního Německa
–         Francie

Mladý člověk, který přišel ráno do školy, s přehnutou igelitkou,a tou správnou reklamou na ní, byl okamžitě kolektivem přijat, i když byl do té doby přehlížen. Igelitka byla prostě in. Jenže, tak dlouho se s ní chodilo do školy, až se ucho utrhlo. To bylo neštěstí. Napěchovat ráno učení do hadrové tašky, znamenalo
klesnout na společenském žebříčku opět dolů.Možná ještě níže.

Hledám lavičku, značka „Igelitku mám“.

V dobách pozdějších jsme se my, lidé nevděční, zachovali k tomuto módnímu výstřelku, let osmdesátých, opravdu macešsky.
·        Nejprve jsme s ní napěchovali supermarkety, které ji dávaly k nákupu dlouho zadarmo.
·        Nakonec skončila v rukou bezdomovců.

Mohla dopadnout hůře, protože oni si s ní dokázali poradit.Využití je velice široké.
1.      Úložiště majetku– aneb – vše své nesu si s sebou.
2.      Prší– tu velkou si vezmu jako pláštěnku.
3.      Fouká severák– jako čepice nemá chybu.
4.      Podzimní plískanice – spolehlivě ochrání, jako izolace, v botě.

Myslím, že ruce bezdomovců jsou tím správným místem.
Z hlediska ochrany životního prostředí.Zatímco člověk, který má střechu nad hlavou, dokáže odhodit tuto tašku bez výčitek svědomí, bezdomovec ji pozvedne a vděčně nese dál. Dokud se nerozpadne (igelitka). Logicky vzato – čím později se tato taška dostane na skládku, tím méně jich tam nakonec bude.

 S výchovou dítěte se vlastně začíná už od prvních projevů jeho osobnosti, protože naše společnost vyžaduje určité prvky chování, které každému z nás vštípili rodiče. Stanoví hranice a morální normy. Nečekejte však, že výchovou změníte povahu, či jinou podstatnou část osobnosti, jelikož více jak ¾ osobnosti ovlivňuje hlavně genetika. Přesto i ve „zbytku“ se stále dá dost zkazit (nízké sebevědomí. Nerespektování autorit). V současné době jsou populární hlavně 2 typické směry výchovy – zcela tolerantní, volný a naopak klasický, autoritativní. Je nějaký z nich lepší či jak ovlivní dítě do budoucna?
 

Volný styl výchovy

 V našich podmínkách se jedná o poměrně nově propagovaný styl, ale také velmi kritizovaný. Vzniknul v 60. a 70. letech pod vlivem Hippies a u nás se začal rozšiřovat až po pádu socialistického režimu. Tito rodiče se zcela zásadně staví proti omezování dětí v jakémkoliv ohledu, nenutí jim své názory, veškeré rozhodování je na dětech a hlavně žádný stres a hádky. Velký důraz je taky kladen na pestrost volnočasových aktivit, ale hlavně na kontakt s rodičem, který by měl být přirozenou autoritou, protože autoritu „naučenou“ (úcta k dospělým apod.) tito rodiče zcela odmítají. Na tom však tento způsob často troskotá, protože rodiče se dětem nevěnují dostatečně.

Plusy

·         Dítě je obvykle samostatnější než jinak vychovávání vrstevníci
·         Dítě se v rodinném prostředí cítí bezpečně, uvolněně a milovaně

Zápory

·         Nejsou nastaveny žádné pevné hranice – problémy v přizpůsobování, zejména v kolektivech, dítě má problém pochopit, že „svět se netočí kolem něho“

Tradiční výchova

 Na rozdíl od dob minulých se už i tato výchova posunula do mnohem příjemnějších mezích a rozhodně v něčem mnohem lépe předčí tolerantní způsob. Obecně pevně nastavuje hranice, zásady a úctu k dospělým a dospělému světu obecně. Většině dětí vyhovuje nastavený řád, protože se v něm lehce orientují – je jasný, stručný. Navíc dodává pocit jistoty v jejich životech, což mají děti rády.

Plusy

·         Dítě nemá problém ve větších skupinách lidí, je ochotno snadno respektovat pravidla, dělat kompromisy…
·         Obvykle jsou cílevědomější a svědomitější

Zápory

·         Velkým problémem je často nesamostatnost v raném dětství, která se následně projevuje stresem, nízkým sebevědomím či jinými poruchami vnímání svého vlastního já

Po otevření hranic s Německem se snad nenašel Čech, který by tam alespoň jednou nezajel nakoupit, dříve tam lidé jezdili za nákupy pravidelně a kupovali prakticky všechno, od potravin a drogerie, přes elektroniku a nábytek, až po automobily.
 
Vyplatí se ještě v dnešní době nákupy v Německu?
 
Někteří lidé, hlavně ti, kteří bydlí v blízkosti Německa, si tyto nákupy nemohou vynachválit, stále převládá názor, že potraviny jsou v Německu levnější, ale hlavně kvalitnější, např. šunka, že obsahuje větší procento masa a menší vody, než jak je tomu v naší republice.
 
Další věcí, za kterou se Češi do Německa vydávají na nákupy, je oblečení, jsou dokonce organizovány zájezdy přímo do vyhlášených obchodních center, nejznámější obchodní centra najdete v Drážďanech, Regensburgu, Norimberku, ale také třeba v Chemnitzu.
 
Tyto zájezdy jsou zpravidla pořádány v období, kdy tyto nákupní centra mají ohromné slevy, což bývá několikrát do roka, a to se tam potom oblečení určitě nakoupit vyplatí, když porovnáme, jaké oblečení máme dostupné u nás, že v něm potkáme polovinu města a není kvalitou srovnatelné s oblečením z německých obchodů, není se nad čím rozmýšlet. Budete k tomu ale potřebovat hodně silné nervy, ve dnech velkých slev jsou nákupní centra „narvaná k prasknutí“, a není ani s podivem, že především českými zákazníky.
 
Stejně jako byly populární nákupy v Německu, které sice už nejsou v tak hojné míře, ale stále přetrvávají, zůstaly populární i nákupy v Polsku.
 
Většinou už není vidět tolik tržnic, jako tomu bylo dříve, ale obchodníci se přestěhovali do menších obchodních center.
Výhodu to má hlavně v tom, že Češi už snadno i v Polsku zaplatí platební kartou, což dříve na tržnicích bylo nemyslitelné.
Češi tam stále rádi nakupují převážně květiny, věci do zahrady, ale také nábytek.
 
Naši němečtí i polští sousedé jezdí také na nákupy k nám, a je asi každému jasné, pro co nejčastěji – ANO, JE TO PIVO.

Historie bankovnictví sahá do doby, kdy vzniklo první platidlo. Prokazatelné počátky nalezneme už ve starověké Mezopotámii a Egyptě. Velmi propracovaný bankovní systém mělo starověké Řecko a Řím. Středověk si nedokážeme představit bezžidovských a langobardských bankéřů.

Historie moderního bankovnictví je neméně zajímavá. Každý, kdo se zabývá o ekonomiku rozvojových zemí, zná jméno Mohhamad Yunus.

Nobelova cena za mír

Mohhamad Yunus byl bangladéšský bankéř, který v roce 2006 obdrdžel Nobelovu cenu za mír, kterou získal  za koncept mikro-půjček poskytovanýmch chudým podnikatelům.

Tento muž v sedmdesátých letech dvacátého století založil Grammen bank. Grammen znamená venkovský nebo v přeneseném slova smyslu lidový. Yunus si všiml, že drobní chudí podnikatelé nemají šanci získat úvěr od běžných bank, protože nejsou schopni poskytnou dostatečné záruky. Proto byli tito lidé nuceni půjčovat si peníze od lichvářů za nehorázný úrok. Yunus se rozhodl to změnit a nabízet drobným chudým podnikatelům mikroúvěry, které by byli schopni splácet. Půjčky poskytoval především ženám, protože ženy obvykle mívají větší zodpovědnost a úvěry splácejí. Aby bylo možné zajistit splácení, banka vytvořila skupiny vzájemně solidárních skupin dlužníků, které se vzájemně podporují.

Sociálně ekonomický program

Časem banka vytvořila celou řadu dalších úvěrů a Yunusůvsociálně ekonomický program podpořila také vláda.

Grammen bank inspirovalmnoho sociálních programů nejen v rozvojových zemích, ale dokonce i ve vyspělých zemích jako například ve Spojených státech amerických. Mikrofinanční model Mohhamada Yunuse, jehož cílem je snižování chudoby, se nakonec prosadil ve 23 zemích světa. Po Bangladéši například mimo jiné v Indii, Číně, Filipínách, Saudské Arábii, Rwandě, Ugandě či na Haiti.

V současné době nabízí Grammen bank celou řadu programů. Kromě řady ocenění se setkává také skritikou, kde jsou vyčítány například poměrně vysoké úrokové sazby, nebo riziko, že neustálé půjčování chudým lidem vede jen k prohlubování dluhové pasti.

Ať už jste se s těmito pojmy nikdy nesetkali, žijete jimi obklopení celou dobu. Využíváte je v práci, doma, při odpočinku, na cestách. Ale kdyby se Vás někdo zeptal na něco konkrétního, tak málo kdo z nás odpoví doopravdy správně.

Jelikož si myslím, že není dobré nevědět nic, a ani mnoho, tak si zkusíme vysvětlit alespoň základní pojmy toho, s čím se běžně setkáváme.
Co to je Internet?

Je to celosvětový systém propojených počítačových sítí, ve kterých mezi sebou počítače komunikují pomoci rodiny protokolů TCP/IP = Síť sítí.  
To je sice hezké, ale moudřejší stále nejsme.

Co je rodina protokolu TCP/IP?
Jedná se o primární přenosový protokol, obsahující sadu protokolů pro komunikaci v počítačové síti.

Už toto stačí pro ohromení laiků. Také se setkáváme s různými službami internetu, které běžně využíváme.

Co je www?
WWW = soubor webových stránek zobrazovaných pomoci webového prohlížeče. Kdy webový prohlížeč je počítačový program, který slouží k prohlížení webových stránek (dokumentů, které je možné pomoci webového prohlížeče zobrazit na displeji prohlížecího zařízení). Zjednodušeně řečeno prohlížeč (program) dle pokynu uživatele (Vás) převede data pomocí obsažených značek, zformátuje je a zobrazí na obrazovce například počítače. Webové stránky se skládají z textů, obrázků, videí, zvuku a různých odkazů, které umožňují přechod na další webové stránky.

Běžnou záležitosti je využívání e-mailu.
Co je to email? E-mail, neboli elektronická pošta, je způsob odesílání, doručování nebo přijímání zpráv přes elektronické komunikační systémy pomocí různých protokolů.

Co je DNS, nebolí doména?
Zjednodušeně řečeno je systém domén něco jako zlaté stránky počítačového světa. Kdy doména jako taková je označení jedné konkrétní adresy stránek, která slouží ke snadnějšímu zapamatování si pro uživatele. Doménové jméno se skládá z několika částí oddělených tečkami. Z pravidla jsou seřazeny od nejkonkrétnější po nejobecnější přiřazující skupinu.

Toto jsou základní pojmy, se kterými se při používání internetu setkáme.
Doufám, že jsem Vám alespoň trochu pomohla nahlédnout pod povrch veškeré té vědy. Být v obraze se vyplatí.

Tuto větu už jistě každý z nás někdy slyšel. Možná nad ní nebádal a splnil rozkaz, možná se trochu zarazil. Televize má být puštěná, když se s kamarádkami spolu bavíme. Nebo když večeříme. Popřípadě k usínání. Televizní přijímač zde nemá být zapnut k přímému sledování, nýbrž má sloužit jako zvuková kulisa.

Ale není to jen televize, pro takovou příležitost přehrávající povětšinou hudební kanál.  Ke stejnému účelu může sloužit třeba i rádio nebo hudba z internetu, puštěná přes počítač. Hlavně, aby proboha nebylo to ticho. Co je natichu špatného? Proč se ho tolik obáváme? Z jakého důvodu je nám tak nepříjemné? A kdy to vlastně všechno začalo?

Zvuku neujdeš

Jistý vliv lze možná přisoudit okolí, ve kterém se pohybujeme. Hudba, všemožné zvuky a hlášení jsou všudypřítomné v obchodních centrech, a to dokonce i v kabinkách a na záchodech, tudíž vcházejí drze s námi i do ryze soukromých prostor. Další zvukové nálože se nám dostane v restauraci, ve fitness centru nebo třeba u kadeřníka. Nelze uniknout. Snad možná jen ve wellness nebo v některých menších podnicích se ještě můžeme nesetkat s decibely.

Hudba linoucí se z reproduktorů je ve valné většině jednoduchá, velmi hlasitá, se stále se opakujícím textem a minimálním estetickým účinkem. Evidentně nemá sloužit k tomu, abychom ji vnímali, ale k tomu, aby zaplácla to strašlivé TICHO, jež by jinak nastalo. A pak se ho pojednou zhrozíme, když nás obklopí u nás doma a rychle pouštíme televizi.

Proč se tolik bojíme, zůstat sami se sebou a s naším tichým společníkem tichem? Nepozapomněli jsme náhodou trochu na jeho zklidňující, utišující účinek? Proč ho nedokážeme snést ani ve společnosti, kdy by mohlo nedejbože nastat v pauze mezi hovorem? Bylo by to nesnesitelně drásavé? Vždyť pro některé z nás je už vyčerpávající hrát svůj životní příběh na jevišti tolik přeplněném zvukovými kulisami. Což takhle zjednodušit scénu?

Většina z nás si již zvykla, že obchodní řetězce nabízejí pravidelně slevové akce.Některé každý týden, některé vícekrát do týdne, některé méně často. Jsou lidé, které nechávají tyto akce chladnými, jsou tací, které nakupují jen „podle letáků“. Samozřejmě, pečivo musím koupit tehdy, když ho potřebuji – za pár dní už nebude zrovna nejčerstvější. Ale proč kupovat tento jogurt za plnou cenu, když můžu koupit jiný ve slevě? A proč nekoupit např. kávu do zásoby za nižší cenu, než abych ji potom kupovala dráž? To nemluvím o toaletním papíru a dalších věcech, které vydrží…

To už pravděpodobně pochopily i obchodní řetězce. Češi jsou prostě národ spořivý a někteří by si raději nohy uběhali, než aby koupili některou položku dráž. Obchodníci tedy tlačí výrobce do dalších a dalších slev, které nemají onen marketingový dopad – tedy naučit spotřebitele kupovat komoditu, kterou si potom koupí i za plnou cenu. Čech si prostě počká, až bude zboží opět v akci. Výrobci tedy už dlouho apelují na to, aby se tento trend alespoň částečně zvrátil.

Na druhou stranu se ozývají hlasy, které říkají, že zboží např. v Německu je za srovnatelné peníze kvalitnější. Navíc mzdy v těchto státech jsou násobně vyšší.

Čím víc tyto zprávy čtu, tím víc si říkám, jestli by nebylo lepší tyto slevové akce opravdu omezit. Prodávejte zboží běžné spotřeby za stálé ceny, které budou sice o něco málo vyšší než ty akční, ale zajisté by mohly být o dost nižší než ty deklarované „běžné“. Vždyť se čím dál víc setkáváme s tím, že ony „původní ceny“ jsou klamavé a nadsazené oproti skutečnosti.

Samozřejmě jsou případy, kdy je slevová akce funkčním marketingovým prvkem. Zaváděcí slevy pro nové výrobky mají motivovat zákazníky k tomu, aby zboží vyzkoušeli. Výprodeje skladových zásob zase mají umožnit prodejcům vyprázdnit sklady pro nové sezónní zboží.

Je ale důstojné, aby zejména ti méně movití obíhali kvůli běžnému nákupu tři  a více prodejen a kupovali jen to, co je právě ve slevě? Ano, jistě, máme konkurenční prostředí, ale i já jako spotřebitel si myslím, že v tomto případě je už třeba „ubrat plyn“.

Čeká vás nový vysněný domov nebo jste si vyhlédli nové prostory pro sídlo vaší firmy a přemýšlíte, jaký je ten nejlepší způsob přepravy jednotlivých věcí i kompletního vybavení domácnosti nebo kanceláře? Současné stěhovací společnosti nabízejí široké spektrum služeb a na vás už je jen vybrat si to, co vám při stěhování nejvíce pomůže.

Kdy se stěhovat

Stěhovací firmy nabízejí své služby bez nároku na jakýkoliv příplatek i o sobotách, nedělí a během svátků. Firmy i společnosti je například vhodné stěhovat i během noci tak, aby nebylo narušen běžný chod kanceláří nebo výrobních hal. Totéž platí i při kompletní stěhování továren a skladů.

Jaké služby si můžete vybrat

Kromě samotného převozu vašeho majetku, a to dokonce i objemných břemen, můžete využít i balícího servisu, díky kterému si můžete zapůjčit nebo zakoupit obalový materiál, díky kterému ochráníte všechny předměty proti nechtěnému poškození. Na výběr máte různé velikosti a tvary papírových, dřevěných i plastových krabic a přepravek i různé lepenky a obalové fólie.

Samozřejmostí je i demontáž a následná montáž stávajícího nábytku, odpojení a následné zapojení nejen domácí, ale i kancelářské elektrotechniky.

Jistě vás potěší, že během stěhování je váš majetek pod neustálým dohledem pracovníků, což zabrání případné krádeži.

Abyste mohli bydlet hned, nabízí některé společnosti i drobné zednické, malířské nebo jinéřemeslné práce, díky nimž ještě před nastěhováním majetku budou všechny místnosti vašeho nového domova nebo vaší kanceláře v uspokojivém stavu.

V neposlední řadě je také velmi důležitá informace o cenových relací, za které se tyto služby nabízejí. Stačí firmu oslovit a objednat si nezávaznou poptávku, díky které následně obdržíte celý plán akce včetně cenové nabídky. A vy už se jen rozhodnete, jakou společnost si zvolíte

Složení zdravé stravy je dnes velmi moderní téma. Je opakováno v médiích, ve školních jídelnách i mezi populací všeobecně. Lidé se začínají zajímat o to, co jedí a snaží se dodržet doporučené množství určitých potravin ve svém jídelníčku.

Jak nám mohou posloužit ovesné vločky?
Ovesné vločkyobsahují vysoký podíl ovesné vlákniny s vyváženým poměrem vlákniny rozpustné a nerozpustné. Vláknina prochází naším zažívacím traktem nezměněna. Dříve se předpokládalo, že tato součást stravy je pro svou nevyužitelnost naprosto zbytečná.

V současné době se ale prokázalo, že byť je vláknina bez energetické využitelnosti pro tělo, je velmi prospěšná pro zažívací trakt. Cestou zažívacím traktem do sebe nasává vodu, zvětšuje svůj objem, ředí toxické látky ve střevě a slouží jako substrát střevním bakteriím, které jsou pro organismus prospěšné a naopak jejich absence způsobují velké zažívací trampoty.

Rozpustné složky vlákniny zas blahodárně působí na výšku cholesterolu v krvi, snižuje výšku cukru v krvi a preventivně působí na organismus ve smyslu srdečních a cévních onemocnění.

Chcete hubnout?
I v tomto případě sáhněte po ovesných vločkách. Velký podíl vlákniny navazuje pocit sytosti a tlumí pocit hladu. Z tohoto důvodu pak přijmeme méně potravy a kilogramy jdou přirozeně dolů. Ovesné vločky jsou také bohatým zdrojem vitaminu B a E, vápníku, hořčíku, zinku a železa. Vitamín B je například potřebný ve všech chemických procesech organismu a zodpovídá za kvalitu vlasů a zdraví nervového systému.

Co říci na závěr?
Americká komise pro potraviny a léky zařadila ovesné vločky mezi potraviny se specifickou funkcí prospěšnou našemu organismu. Tato potravina je léty opomíjená. Je jen dobře, že dnes se opět dostává na náš stůl a naše menu zná jídla, kde tato potravina figuruje. Je zdravá pro mladé i staré a tak neváhejte a zkuste si taky uvařit nějaké jídlo, kde ovesné vločky najdete.

Jak se dá trávit volný čas, pokud chcete s přáteli vyrazit do města? Možností je řada. Základem ovšem je látka, kterou se lidstvo naučilo získávat z přírodnin již před tisíci a tisíci lety a která do dnes vládne světu. Ano, máme na mysli alkohol. Zálibu alkoholu získali již například staří Římané dávno před začátkem našeho letopočtu. A to nebyli první. Alkohol vzniká za jistých okolností kvašením ovoce v přírodě i sám, lidé jej tedy zcela jistě objevili z počátku čistě náhodou. Muselo to trvat ještě velmi dlouhou dobu, ale nakonec se jej naučili vyrábět i sami záměrně, protože jim přinášel nesporné výhody a řadu příjemných pocitů.

Alkohol v přiměřené dávce rozveseluje naši mysl, přináší pocity uvolnění, radosti, bezstarostnosti a utužuje přátelství. Problémem ovšem zůstává ona správná míra. Pro každého člověka je její hranice někde jinde a někteří z nás ji velmi těžko odhadují. Jsou lidé, kteří alkohol začali s mírou konzumovat někdy kolem hranice legálnosti, tedy přibližně ve věku osmnácti let a od té doby se jim nikdy nestalo, že by se doopravdy opili. Takových lidí je ale spíše menšina. Ještě méně je pak těch, kteří se alkoholu nikdy ani nedotkli, těm se říká abstinenti a jejich počet se v poslední době rok od roku zvyšuje.

Největší skupinu ovšem tvoří lidé, kteří se s alkoholem učili zacházet prostřednictvím různých pádů, zakopnutí a škobrtnutí. Museli si několikrát zažít nepříjemná rána po večerní velké dávce alkoholických nápojů, museli si prožít pořádnou kocovinu, mnohokrát se k pití třeba nechali přemluvit přáteli a až s věkem dospěli k tomu, že tyto stavy jim za ty příjemné chvíle nestojí. Pak teprve zjistili, kolik panáků či skleniček vína si během pátečního posezení s partou přátel mohou dovolit, aniž by ráno cítili nepříjemné bolení hlavy. A někteří alkohol raději vyměnili za náustek na vodní dýmku.